VZRUŠENÍ

Na těchto stránkách najdete všechny mé erotické povídky.

Kalendář

Z diskuze...

Rehabilitace

Rehabilitace -06-

           Celé tři dny jsem vzpomínal na krásné chvíle prožité v ordinaci. Na hebkou pokožku jejího krásného těla. Na její vůni a jemné dotyky, kterými bloudila po mém nahém těle. Na šikovný jazýček, který mě laskal a dráždil na všech možných místech. Pořád jsem měl před sebou její oči plné touhy, jak si mě jimi vzrušeně prohlížela. Pořád se mi všechny tyhle krásné okamžiky vybavovaly v paměti.

Pak tu byly, ale i jiné myšlenky. Přemýšlel jsem, proč musela jít domů. Proč mě odmítla pustit k sobě do bytu. Připadala mi taková ustrašená, jako by se něčeho bála. Doufal jsem, že se mi to všechno jen zdá, ale i přesto mi tyto myšlenky kalily radost.

Zaparkoval jsem na ulici před ordinací a s očekáváním jsem vstoupil do čekárny. Připadalo mi to jako bych odtud odcházel včera a přitom už to byly tři dny. Sedl jsem si na nepohodlnou lavici a čekal, až se otevřou dveře.

„Tak nashledanou!“ ozvalo se s otevíraných dveří, ze kterých vyšla mladá paní. Prošla kolem mě a ze dveří vykoukla Lenka.

„Tak pojď, Michale!“ řekla, ale já se nedokázal zvednout. Zůstal jsem jako opařený. Přestože jen vykoukla a zase se hned schovala v ordinaci, tak jsem postřehl, že měla obličej nějaký nateklý a ozdobený modřinou. Chvilku jsem zpracovával to, co jsem viděl a pak jsem se rozběhl do ordinace.

„Proboha, co se ti stalo?“

                                                                                  ---

Je pondělí, téměř večer, není mi zrovna nejlépe. V čekárně mi zbývá jen jeden pacient na cvičení, Michal. Vím, že tam už je, cítím to. Vlastně jsem mu chtěla během dne zavolat a přeobjednat jej, ale nakonec jsem to neudělala. Stejně by se ptal proč, tak jako se bude ptát teď. Nevyhnula bych se odpovědi, tak ať je to za mnou. Musím to ukončit, musím ho ochránit! On za nic nemůže!

Neměla jsem dnes náladu na nic. Všechno mě bolelo a modřiny vystupovaly hrůzně na světlé kůži. Nějakou dobu potrvá než se ztratí. Ty na těle teď zůstaly skryté, ale ta jedna, na tváři, tu jsem skrýt nedokázala. Všem jsem navykládala, jak jsem byla šikovná a ostražitá, že jsem vběhla pod kola cyklistovi. Nikdo se pak už na nic neptal…

Vyplnila jsem papíry, vstala a společně s pacientkou šla ke dveřím. Rozloučila jsem se s ní a pozvala Michala dovnitř. Okamžitě jsem však ustoupila ode dveří a šla napustit vodu do vaničky.

Michal po chvíli vběhl do ordinace.

„Proboha, co se ti stalo?“ Jeho starostlivý hlas a oči, to jak se na mě díval… Snažila jsem se zlehčit situaci, pousmála jsem se koutkem úst, ale bolelo mě i to pousmání. Dál jsem napouštěla vodu, mluvila něco o cyklistovi, zatímco stál někde za mnou a tiše poslouchal.

„Proč mám pocit, že to co říkáš, není pravda?“ Vydechl mi za zády, chytil mě za paže, až jsem se lekla a hlavně bolestí sebou trhla.

„Lenko, prosím, co je…?“ Pomalu mě otáčel k sobě, bál se mě dotknout, jen aby mi nějak neublížil. Opatrně mě chytil pod bradou a zvedl mou skloněnou hlavu. Zhluboka jsem se nadechla.

„Tak už mi to řekni!“ prosil, „Kdo ti tohle udělal? V pátek jsi měla v očích strach, viděl jsem to!“ Byl urputný, ve svém naléhání a bortil ve mně zdi postavené na obranu. Přešla jsem k masážnímu lůžku, posadila se na něj, Michal zůstal přede mnou.

„Dobře, povím ti pravdu. V sobotu jsem si byla zaběhat a když jsem se vracela, když jsem odemykala, mě zaskočil můj bývalý přítel. Rozešli jsme se kvůli jeho pití a žárlivosti. Zatáhl mě dovnitř, držel mě a křičel, že mě sleduje už delší dobu, že mě s tebou ve čtvrtek viděl. Odsekla jsem, co že je mu do toho!  V tu chvíli mě uhodil tak, že jsem upadla na zem, ale hned jsem se zvedala. Křičela jsem na něj, co si to dovoluje, uhodil mě podruhé. Zůstala jsem ležet na zemi, vyčkávala jsem, co bude dál. Chytil mě za ruce, vytáhl nahoru a třásl se mnou, bil mě a hlavně pořád křičel. Paže mě bolely od toho stisku. Nemohla jsem se udržet na nohou. Chtěla jsem se mu vyvlíknout a utéct, ale odhodil mě znovu na zem. V tu chvíli vběhli dovnitř otevřenými dveřmi strážníci, sousedé je zavolali. Odtáhli ho pryč.“  Dál jsem mluvit nemohla, slzy se mi samovolně koulely z očí.

Michal mě pomalu, jemně a lehoučce objal. Cítila jsem se u něj najednou tak v bezpečí.

                                                                                  ---

No to snad ani nemůže být pravda. Nevěřícně jsem naslouchal jejím slovům. Nemohl jsem uvěřit tomu, že někdo může být tak krutý a zmlátit skoro bezbrannou ženu. Viděl jsem ještě teď, jak je vystrašená. Slzy jí tekly z očí, brada se jí klepala a vůbec se celá chvěla.

Opatrně jsem ji objal a přitiskl k sobě. Hlavu jsem si přitiskl na rameno a jemně ji hladil po zádech. Postupně se začala uklidňovat a její chvění i vzlyky ustávaly. Ve mně však narůstal vztek na toho hajzla. Jestli se mi někdy dostane pod ruku, tak si ji o něj zlomím znovu.

„Už nikdy tě nenechám jít samotnou,“ řekl jsem rozhodně. Ještě více se ke mně přitiskla a kývla hlavou.

„S tebou se cítím tak dobře,“ řekla a podívala se na mně. Dívala se mi do očí a pomalinku se blížila k mým rtům s polibkem. Vyšel jsem jí vstříc a něžně ji políbil na rty. Jazykem jsem po nich přejel a cítil slané slzičky, které ji stekly až na rty. Opatrně jsem jazykem vklouzl do pusy. Potkal jsem se s jejím. Rukou jsem zajel do vlasů a podržel si její hlavu. Druhou rukou jsem jezdil po zádech a sjel dolů až ke kalhotám. Vyhrnul jsem triko a zasunul pod něj ruku. Jel jsem po holých zádech nahoru a opatrně přejel dopředu. Přes podprsenku jsem stiskl prso. Pevně jsem ho držel v dlani a masíroval ho.

Lenka se ještě více uvolnila a slabě zavzdychala. Nechtěl jsem na ni naléhat, ale zároveň jsem chtěl, aby přišla i na jiné myšlenky než je její hnusný bývalý přítel.

Vyhrnul jsem pod tričkem podprsenku, laskal ňadro a hlavně bradavku, která pod mými doteky tuhla. Stále jsme se líbali a Lenka mě líbala čím dál tím vášnivěji. Přesunul jsem se polibky na její tváře a sjížděl ke krku. Jazykem jsem něžně pošimral ušní lalůček. Vyhrnul jsem tričko a rty se přisál k bradavce. Jazykem jsem kolem ní kroužil a nešetřil ani druhé prso, které jsem mačkal v dlani. Ve vlasech jsem cítil její prsty, kterýma mě hladila.

„Nechci tě nutit, lásko! Opravdu to chceš?“ raději jsem se zeptal.

                                                                                  ---

Jeho objetí bylo opravdu moc něžné. Bál se mně dotknout, jen aby mi neublížil. Zadívala jsem se mu do očí, jindy tak zářících, v tu chvíli však plných zloby. Přiblížila se k němu, setkali jsme se napůl cesty v opatrném polibku. Mé tělo reagovalo na jeho hlazení a začalo ve mně vyvolávat jen ty nádherné okamžiky. Proplétaly se a pronikaly do každého kousku těla.

Ale najednou mě jako sprcha probudila Michalova slova. Chci to? Chtěla jsem ho chránit…. ….ukončit to vše! Zarazila jsem se.

„Míšo, to nemůžeme! Chci tě moc, ale co když se vrátí! Po mně už asi nepůjde, ale co ty? Vyčítala bych si, kdyby se ti něco mělo stát!“ Držela jsem v dlaních jeho hlavu, dívala se mu přitom do očí.

„Lásko, já si s tím poradím, o mě se neboj!“ Z jeho očí sálalo odhodlání. Začala jsem věřit.

„Pojďme odsud,“ navrhla jsem a pomalu slezla z lůžka. „Převléknu se, ano?“ 

„Ne, jen na sebe něco hoď, dole mám auto.“ Zamítl hned Michal a jen pro sebe dodal, i když jsem to, odcházejíc, zaslechla: „Stejně tě z toho vysvleču!“ Ta slova úplně rozbouřila mou mysl. Během mžiku jsem byla připravená na odchod.

Cesta byla rychlá, doma jsem se mu na chvíli omluvila a odešla do sprchy. Po celém dnu jsem to už potřebovala. Když jsem se utírala, podívala jsem se v zrcadle na modřiny po těle. No, tak tohle až uvidí…povzdechla jsem si. Hodila jsem na sebe jen čisté tričko, opět s dlouhým rukávem, kalhoty a s mokrými vlasy vyšla ven.

Michal stál v pokoji u okna, otočil se ke mně, hned jak jsem vešla. Oči mu zasvítily a rty povolily pod náporem úsměvu. Pomalu jsem se k němu blížila, když jsem stála téměř u něj, odhodlala jsem se, nadechla a …

„Můžeš tu se mnou dnes zůstat?

                                                                                  ---

Byl jsem u ní doma. Rozhlížel jsem se po vkusně zařízeném bytě. Všude měla pořádek a uklizeno. Díval jsem se z okna zrovna, když vešla s mokrými vlasy, v triku s dlouhým rukávem a kalhotách. Přišla mi prostě neodolatelná i s tou modřinou v obličeji.

„Můžeš tu se mnou zůstat?“ zeptala se. Samou radostí mi poskočilo srdíčko. Popošel jsem k ní blíž a dal jí dlouhý polibek.

„Můžu! Rád, lásko!“ a pohladil jsem ji po vlasech. Zajel jsem prsty do nich a přitáhl si ji k sobě. Znovu jsem ji začal líbat. Jazykem jsem vklouzl do pusy a rukou si pevně držel její hlavu. Prsty druhé ruky jsem přejel po tváři a po krku. Polibky jsem začal klouzat dolů a za prsty. Po tváři jsem přejížděl špičkou jazyka a sjížděl na krk. Když jsem ji vzal za ruku, abych ji odvedl k sedačce, tak sykla bolestí. Zarazil jsem se a zvedl její ruku. Vyhrnul jsem rukáv a zhrozil se ještě víc.

„Ten ti teda dal!“ zkonstatoval jsem, když jsem uviděl ty hrozné modřiny na rukou, kterých jsem si před tím nevšiml. Snažila se je hned skrýt, ale nedovolil jsem jí to. Něžně jsem je začal líbat.

„Už nikdy nikomu nedovolím, aby ti tohle udělal!“ Sama si sedla do sedačky. Sedl jsem si vedle ní. Polibky jsem zahrnoval její tělo a rukama jej hladil. Vyhrnul jsem jí tričko nad prsa a přisál jsem se k bradavkám. Rukama jsem něžně mačkal celá prsa a polibky jsem sjížděl níž a níž. Prsty jsem chytil za gumu u kalhot a začal je stahovat. Neměla pod nimi kalhotky. To mě pěkně vzrušilo. Klekl jsem si jí k nohám a pomohl jí z kalhot ven. Objevilo se pár dalších modřin, které jsem zahrnul pusinkami. Lehce jsem roztáhl nohy, mezi které jsem si klekl a polibky jsem jel po stehnech až k lasturce, která už na mě čekala.

                                                                                  ---

            Čekala jsem na odpověď se zatajeným dechem. Nejdřív se však jen přiblížil, ale jeho dlouhý polibek mi už dopředu řekl vše. Když mi pak i odpověděl, co jsem tušila, srdce se mi rozbušilo touhou po něm. Zajel prsty do vlasů a přitáhl mě k sobě. Znovu mě začal líbat, rukou klouzal po tváři a po krku a rty ji následovaly. Chytil mě za paži. I ten jemný stisk mě zabolel. Neuvědomila jsem si to syknutí, ale Michal hned zareagoval. Vyhrnul mi rukáv, který jsem se snažila zase stáhnout. Líbal mě po všech těch modřinách a když jsem si sedla, pokračoval dál. Vyhrnul tričko, polaskal se s prsy a sjížděl níž, až ke kalhotám. Začal je stahovat. Vzrušilo ho, když zjistil, že jsem si pod ně nic nevzala. Pár modřin objevil i na stehnech, jeho rty klouzaly po všech tmavých neohraničených skvrnách, ale už jsem necítila bolest.

Ty laskavé rty rozechvívaly celé nitro v jiné, krásnější představě. Sledovala jsem jeho prsty, které nejdřív pohladily celou mušličku odshora dolů. Když se vracely zpět, palcem projížděl po čárce mezi závojíčky a ta se rozevírala pod tím dotekem. Zůstal na samém vrcholku a jemným kroužením laskal klitoris.

Opřela jsem se, zavřela oči a oddala se té úžasné chvíli. Mušlička se rozevírala stále víc a samým vzrušením vlhla. Už jsem cítila, jak se Michalovi vlasy otřely o vnitřní stranu stehen a horký dech se odrážel od rozevřeného květu. Cítila jsem, jak jazykem projíždí lasturkou, aby se přisál rty na poštěváčku. Zasténala jsem…

Nasál jej mezi rty a přitom přes něj jezdil jazykem. Chytla jsem oběma rukama jeho hlavu a prsty projela do vlasů. Nepřestával. Pociťovala jsem, jak se z toho místa šíří celým tělem opět ten známý elektrizující pocit. Mé vzdechy nešly udržet. V tu chvíli vjel dvěma, či třemi, prsty do tekoucí mokré dírky.

„Ano…., ach…ano…,“ nemohla jsem se udržet. Vyšla jsem mu vstříc. „Nepřestávej, prosím!“ Jeho ruka zajížděla nádherně klouzavě do pochvičky. Ruku už měl jistě celou mokrou.

„Prosím, …už, uuž….!“ Stěny se sevřely kolem prstů. „Zůstaň uvnitř ještě chvíli,“ prosila jsem celá zadýchaná. „Chviličku,…chvilku,…malou,…“ Vydechovala jsem a pomalu se vracela z výšin, kam mě přivedl, dolů, k němu na zem.

 

pokračování…

Žádné komentáře