VZRUŠENÍ

Na těchto stránkách najdete všechny mé erotické povídky.

Kalendář

Z diskuze...

Kolegyně

Firma ve které jsem byl zaměstnán potřebovala vyslat někoho na služební cestu. Jelikož se nikomu nechtělo, tak padla volba na mě jako nejmladšího, jak služebně, tak věkem. Čekalo mě pár dnů na neznámém místě, v neznámém pensionu a práce, která mě moc nebavila.

Jedinou útěchou mi bylo, že jsem dostal k ruce kolegyni Veroniku. Byla o patnáct let starší než já, ale velice příjemná paní. Její věk by jí vůbec nikdo nehádal, ale přesto už jí bylo třicet šest. Vypadala velice pěkně a některé mladší ročníky před ní bledly závistí.

Ráno jsem se probudil dřív jak Veronika. Ležela stále vedle mě nahá, tak jak usnula. Peřinu měla pod prsy a otočená čelem ke mně. Jelikož už bylo venku světlo, tak jsem měl nádherný výhled na její prsa. Už jen při pohledu na ně, se mi začal narovnávat ocas. Neodolal jsem a zlehka prsty začal kroužit kolem bradavky. Veronika se hned probrala a usmála se na mě.

„Co blázníš takhle po ránu!“

„Nemůžu se vynadívat na ty tvoje kozičky a podívej se, co to se mnou dělá...,“ řekl jsem a nadzvedl peřinu. Veronika se podívala na trčící ocas a hned jej stiskla v dlani. Párkrát přejela po celé délce a usmívala se při tom na mě.

Pracovní den utíkal pomalu a já se nedokázal pořádně soustředit. Pořád jsem se musel ohlížet po Veronice a stále si představoval její nádherná prsa. To samozřejmě nenechávalo chladným můj kolík, který se mi často stavěl do pozoru a já tak měl v kalhotách docela mokro.

V poledne se rozhodlo, že půjdeme na oběd do blízké restaurace. Všichni jsme se  těšili na něco dobrého a já hlavně i na to, že si sednu vedle Veroniky. Došli jsme do restaurace a posedali si ke stolu.

Zbytek pracovního dne ubíhal strašně pomalu. Musel jsem pořád myslet na to, jak si s Veronikou užijeme poslední noc v pensionu. Říkal jsem si, že jí musím oplatit tu polední přestávku, kdy mi tak skvěle vyhověla a musím jí kundičku nejdřív pořádně vylízat. Těšil jsem se na to, až zase ochutnám jazykem tu nádheru s krátkými chloupky.

Konečně se pracovní den chýlil ke konci. Nasedli jsme do auta a vydali se na cestu do pensionu.

„Těším se na večer!“ řekl jsem.

Ráno nás oba dva musel vzbudit nařízený budík, jinak bychom určitě zaspali. V  rychlosti jsme se oba vysprchovali a po uspěchané snídani sbalili věci do auta, protože hned po splnění svých pracovních povinností jsme měli jet domů. Abych pravdu řekl, tak jsem se vůbec netěšil. Na téhle služební cestě se mi moc líbilo a věřil jsem, že i mé kolegyni se zamlouvala.

Den uběhl poměrně rychle a po velmi krátkém obědě jsme se všemi shrnuli co se udělalo a my se vydali na cestu.

„Tohle nebyla špatná služební cesta!“ nadhodil jsem.

„No to opravdu ne! Doufám že spolu ještě někdy vyrazíme,“ mrkla na mě ze sedadla spolujezdce.